133_20260109_200649.jpg

Rozhovor s šéftrenérem oddílu Honzou Marvánkem

Jak se v Orce pracuje s těmi nejmenšími? Kam směřuje mládežnický florbal a co je v rozvoji dětí skutečně klíčové? Šéftrenér mládeže Honza Marvánek v rozhovoru otevřeně mluví o své roli v klubu, principech práce s přípravkou, elévy a mladšími žáky, o hodnotách, které chce dětem předávat, i o své vlastní florbalové cestě.

? Rozhovor s Honzou Marvánkem

1. Honzo, v Orce vedeš nejmenší děti v Čelákovicích a zároveň z pozice šéftrenéra dohlížíš na přípravku, elévy a mladší žáky. Jak bys popsal svou roli a náplň práce?
Svoji náplň práce bych rozdělil na dvě části – trenérskou a organizační. V trenérské části se nyní věnuji především kategorii přípravky, tedy těm nejmenším dětem. V organizační rovině mám na starost komunikaci s trenéry jednotlivých kategorií a dohled nad jejich chodem tak, aby vše fungovalo co nejlépe po sportovní i organizační stránce. Dále se podílím na organizaci klubových akcí pro dětské kategorie (kempy a turnaje) a zajišťuji také plnění některých povinností klubu vůči Českému florbalu.

2. Kam podle tebe tato nejmladší část Orky aktuálně směřuje? Co se daří a na čem naopak musíte nejvíc pracovat?
Když jsem do Orky před rokem a půl přicházel, sjednotili jsme děti především podle věkových kategorií, nikoli podle toho, zda jezdí na turnaje, jak tomu bylo dříve. To byl podle mě klíčový krok k tomu, že se dnes daří zapojovat do turnajů stále více dětí. Turnaje jsou totiž kořením florbalu a něčím, na co se děti i trenéři vždy velmi těší. Pozitivně vnímám také neustále se zvyšující kvalitu tréninkového procesu, zejména co se týče intenzity tréninků a práce s detaily při rozvoji dovedností. Za to bych rád všem trenérům v Orce upřímně poděkoval. Prostor ke zlepšení vidím v náborové činnosti – v této oblasti chystám konkrétní kroky, aby si v roce 2026 přišlo florbal do Orky vyzkoušet více dětí než v loňském roce.

3. Jak dnes vypadá práce s přípravkou, elévy a mladšími žáky v praxi? Co je pro vás v těchto kategoriích klíčové?
Na začátku sezóny jsme si s trenéry sjednotili představu o dovednostech, které by děti při přechodu do vyšší kategorie měly zvládat po florbalové, pohybové i osobnostní stránce. Pokud bych měl vypíchnout konkrétní příklady: u přípravky je to kontrola míčku a zápal do hry, u elévů hra jeden na jednoho a střelba a u mladších žáků přepínání mezi obranou a útokem spolu s rozvojem herního přehledu.

4. Jaké principy a hodnoty se snažíš do práce s dětmi dostat – co by si měly z Orky odnést, i kdyby jednou florbal nehrály?
Snažím se děti motivovat k tomu, aby vše dělaly naplno a dokázaly vytrvat i ve chvílích, kdy se nedaří podle představ. Zároveň je vedu k respektu jeden k druhému a ke vzájemné podpoře v kolektivu.

5. Máš za sebou bohatou hráčskou i reprezentační minulost. Jak moc se tato zkušenost promítá do tvé trenérské práce s dětmi?
Díky těmto zkušenostem si všímám velkého množství detailů a dokážu se lépe vcítit do role hráčů. Snažím se jim pomáhat nejen po florbalové, ale i po mentální stránce.

6. Můžeš stručně připomenout svou florbalovou cestu – kde jsi působil a jak ses vlastně dostal do Orky?
Moje florbalová cesta nebyla nijak složitá. Od devíti let jsem prošel celou mládežnickou strukturou Sparty, kde jsem od 17 do 30 let nastupoval za A-tým. Měl jsem také možnost nakouknout do reprezentace. Kariéru mi bohužel výrazně ovlivnilo zranění kolene ve 26 letech, které si během dvou let vyžádalo celkem tři operace. Po konci ve Spartě jsem se pak prostřednictvím Matěje Prunera, současného kapitána A-týmu, dostal do Orky.

7. Jaký je podle tebe hlavní rozdíl mezi prostředím Orky a velkým klubem, jako je Sparta? V čem je Orka specifická?
Největší rozdíl vidím v šířce členské základny, kterou mají velké kluby díky své lokalitě zpravidla širší. Orka už dnes také není malý klub, ale je specifická tím, že působí ve čtyřech různých lokalitách. V té čelákovické, o kterou se primárně starám, se mi nejvíce líbí zachování rodinného prostředí menšího města.

8. Co tě na práci s nejmenšími baví nejvíc a co je naopak trenérsky nejnáročnější?
Nejvíc mě baví sledovat přirozený zápal a nadšení dětí ze hry. Trenérsky nejnáročnější je pak zůstat za všech okolností trpělivý.

9. Jak důležitá je pro vás spolupráce trenérů napříč kategoriemi a návaznost mezi přípravkou, elévy a mladšími žáky?
Je velmi přínosné, že si mezi sebou sdílíme postřehy z tréninků i turnajů. Díky tomu se všichni společně podílíme na nastavování standardů práce s mládeží v Orce.

10. Jaké máš s mládeží Orky plány do budoucna – a kde bys chtěl, aby Orka v této oblasti byla za pár let?
Přál bych si, aby generace, která nyní v mládeži Orky vyrůstá, zůstala u florbalu – a obecně u sportu – co nejdéle, ať už jako hráči, nebo třeba v budoucnu i jako trenéři. Největší radost mám ve chvíli, kdy vidím, že si děti doma samy vezmou florbalku do ruky a trénují. To je pro mě jasný signál, že je ten sport opravdu baví. A doufám, že takových dětí bude stále víc.

11. A na závěr – co bys vzkázal rodičům a dětem, které s florbalem teprve začínají nebo o něm uvažují?
Ať neváhají a přijdou si trénink vyzkoušet co nejdříve. Čeká na ně skvělá parta dětí i trenérů!